Březen 2018

8. listopadu 2017 v 21:56 |  Cestování v Tibetu
Centrální Tibet (Tibetská autonomní oblast) bude v březnu 2018 opět uzavřen!

Jako každoročně, i za pár měsíců se místní čínsko-tibetská vláda rozhodla dodržet "tradici", která je velmi striktně dodržována od nepokojů v roce 2008 a od konce února do začátku dubna nepustí do Lhasy ani jednoho cizince.

Pokud chcete Lhasu a okolí navštívit v zimě, v roce 2018 například během tibetského Nového roku, musíte velmi dobře plánovat!

Předpokládá se, že TAO bude nepřístupná od poslední třetiny února do prvního týdne v dubnu. O této situaci neexistuje oficiální úřední zpráva, ale prostě je to tak. Poznáte to tak, že při žádosti o TTP (Tibet Travel permit) dostanete zamítnutí.

Tibetský Nový rok bude v roce 2018 16.února. Tento den a snad i pár následujících dní bude možné ve Lhase a okolí ještě být. Po 20.únoru už povolení pro pobyt v TAO není jisté. Další cizinci lhasané uvidí až v dubnu.
Listopadová Potala
 

Aktuálně o TTP - Tibet Travel Permit

12. září 2017 v 21:51 |  Cestování v Tibetu
Jak už asi víte, pokud chcete v těchto letech do Centrálního Tibetu, čínskou vládou vytvořeném útvaru nazývaném Tibetská autonomní oblast (google), musíte tak učinit prostřednictvím cestovky a spolu s tou cestovkou tam potom i jet.

Více ve starších článcích například zde:

Aktuálně byly uveřejněny dvě informace, jedna super, druhá typická čínská byrokracie.

Pozemní hraniční přechod mezi Nepálem a Tibetem je konečně v provozu!!!

Koncem srpna 2017 úřady oznámily znovu otevření hraničního přechodu v místě zvaném Kjirong v prefektuře Žikace, západně od hlavního města Tibetu, Lhasy. Na tibetském území je postavená cesta od nepálských hranic až do Lhasy.
Zatím není jisté, jak je tomu na nepálské straně, ale předpokládá se, že zhruba 80% cesty, od nepálského hraničního městečka Rasuwagadhi do hlavního města Nepálu, Kathmandu, by mělo být upraveno. Trasa na nepálské straně je dlouhá asi 130km a trvá kolem 6 hodin.

Všechny pozemní hraniční přechody mezi Tibetem a Nepálem byly uzavřeny od ničivého zemětřesení v roce 2015. Dříve býval "hlavní cizinecký" přechod v místě zvaném Dram (čínsky Zhangmu). Po zemětřesení se čínská vláda rozhodla jiný nepálsko-tibetský přechod "povýšit" na hraniční přechod, který bude odbavovat cizince, tím se stalo místo Kjirong (Kyirong).

Všichni cizinci, kteří se chystají vstoupit na území TAO musí mít koupený turistický zájezd a po území TAO se pohybovat pouze v doprovodu turistického průvodce a v pronajatém autě s řidičem.

Druhá novinka se týká blížícího se čínského 19.sjezdu ÚV KSČ!

Začíná 18.10.2017 a potrvá týden.
Bylo vydáno oznámení, že během sjezdu cizinci nemají možnost vstoupit do TAO.
Tedy veškerá turistická povolení vydávaná cizincům budou končit datem 17.10. a nová budou vydávána od 29.10.
Tato nařízení jsou celkem běžná a většinou se týkají každoročně měsíce března, který je "citlivý" (většina povstání proběhla v březnu), začátek července (čínský svátek založení ČLR a narozeniny dalajlamy) a další významné události, jako je například ta letošní.

Tibetská tradiční opera Ačhe Lhamo. Tyto opery se mimojiné předvádí v menších vesnicích a městečkách v letních měsících, aby si Tibeťané odpočali od těžké práce při sklizni.

Co mi chybí v Česku?

8. září 2017 v 13:57
Co mi nejvíc chybí? V Tibetu? V Česku po návratu z Tibetu?

Můj letošní první zápis v deníku zní:

"Hodně změn a zároveň stejné. Není tu motorka a je tu elektrický tříkolkový vozík. Jsou nové železné ploty kolem polí, bez mezer, takže ani lidi se tam nedostanou a traktory na sklizeň už vůbec.
Nový národní výbor stojí, největší budova ve vsi. Nejčastější slovo je "spadneš" (pozn.-máme malého syna).
Zase nejde proud, takže ani voda (pozn.-je na el.čerpadlo).
Číňani při stavbě dálnice zničili kus silnice na Lhasu, odpráskli několik hor a rozjebali říční koryta.
Všude visí nová propaganda "4 poslušnosti a 4 oddanosti", (pozn.-je to celostátní aktuální propaganda) čínsky obrovská písmena, tibetsky mini nebo vůbec.
Máme letos 4 telata a páté na cestě - hodně mléka.
Pořád tu létají vojenské vrtulníky a stíhačky. Číňani zas provokují Indy a malej nemůže spát."

Letos jsem dlouho přemýšlela, co mi tady vlastně chybí? Je to elektřina? Je to teplá voda? Je to sprcha? Ne.
V Tibetu mi chybí apetit. Mám změněnou chuť k jídlu, menší žaludek a větší výdej energie na přežití v 3500m.n.m. Chybí mi česká jídla, ale vím, že bych je v tu chvíli nedokázala sníst, nedokázala bych si pochutnat stejně, jako v 500m.n.m.

Druhá věc, co mi v Tibetu opravdu chybí je sociální vyžití. Neexistují volnočasové aktivity evropského stylu. Nepotřebuji posilovnu nebo golf, ale například kurz výroby tradiční tibetské xx. Chtěla bych se naučit některá tradiční řemesla či výrobky, ale najít osobu, která by mne vzala "do učení" je téměř nemožné! Hrát nějaký sport je v první řadě fyzicky nemožné a v druhé řadě - ženy nesportují. Malí kluci si jdou na plácek zakopat nebo zahrát basket (mají tu jeden koš), ale lidí, kteří mají již vlastní děti a ženy tu nikdy neuvidíte.

Letos jsem opět slevila z naučených evropských hygienických pravidel. Zjišťuji, že některá jsou velmi zbytečná. Pořád si čistím zuby a češu vlasy, ale díky klimatu není potřeba dělat vlastně nic jiného. Jednou za týden se stačí vykoupat v ledovcovém (a ledovém) jezeře, umýt vlasy a vyměnit oblečení. Po wc si tu nikdo nemyje ruce, všichni mají několik kusů oblečení, které střídají velmi zřídka. Místní se v zimě nemyjí vůbec a v létě jen párkrát, především po sklizni, kdy jsou plní prachu a smetí z polí.

Syn je z nějakého důvodu v Tibetu v mojí přítomnosti velmi čistý, i Tibeťané neustále opakují, že je to nejčistší dítě, které viděli. Letos dvakrát byl syn většinu dne s tibetskou rodinou a vždy se mi vrátil velmi špinavý. Vlastně normálně špinavý - jako všechny tibetské děti. Do té chvíle jsem si myslela, že syn je v Tibetu neustále špinavý, teď vím, že bývá vlastně čistý. V Česku bývá v mé přítomnosti nejšpinavější dítě na ulici. To, co v Tibetu hodnotí jako čisté dítě, v Česku vidíme jako špindíru....Stupnice je různá.

A co mi opravdu chybí po návratu do Česka?
Letos jsem nad tím přemýšlela. Mám radši Tibet nebo Česko? V Česku máme všechno! Všechno pohodlí, veškerý výběr jídla, potřeb do domácnosti, elektroniku, techniku, máme všechno na co si vzpomeneme. Levné nekvalitní máslo i prvotřídní bio eko domácí výrobky. Stačí si vybrat!
Kromě dvou výše zmíněných věcí, apetit a sociální vyžití, mám mnohem radši Tibet. Lidé se tu neustále usmívají, nikdo nikam nespěchá, všeho je dostatek (i když není takový výběr), je tu krásná příroda (když nevidíte detail hromady odpadků u cesty), čistý vzduch, čistá voda z hor (řeky v údolí plné splašek z čínských továren), všude zvířata, celoročně sluníčko a teplo.

Co mi chybí po návratu do Česka? Tekoucí čistá říčka vedle domu, kam bych mohla chodit prát prádlo (bio prostředkem ;), chybí mi neustálý zvuk zvonců, zvonků a rolniček na krku krav, ovcí, koz, koní a oslů, chybí mi slyšet od pěti ráno kokrhání kohoutů a v sedm v celé vesnici bučení krav a bečení ovcí jdoucích na pastvu, chybí mi výhled z okna, kde za vesnicích rostou velehory jejichž vrcholky jsou celoročně pokryty sněhem.
Chybí mi ta samozřejmost, že žádný dům není zamčený, lidé jsou otevření, usměvaví, nemají důvod se opevňovat ve svých rezidencích a kdykoliv k nim přijdete posedět, opravdu s vámi posedí. Není třeba pohoštění, v Tibetu je stejně velmi jednoduché. Skvělý je ten pocit, že neotravujete, že se nemusíte ohlašovat telefonem dva dny předem a domlouvat určitou hodinu, kdy si na vás hostitel udělá čas ve svém přeplněném rozvrhu a vyhodí hned jakmile vyprší váš domluvený čas. Je skvělé, když přijdete na návštěvu k sousedům, jejichž jabloň je letos obsypaná, zatímco vaše květy umrzly, a cestou domů dostanete tašku plnou jablek, bez říkání. Je skvělé když k vám přijde soused a donese kapsy plné vajec, protože ví, že vaši slepici přejelo auto.
Je skvělé žít venku! Tibeťané ráno vstanou (někteří spí většinu roku i venku) a jdou ven, kde setrvají dokud nejdou spát. Do domu se chodí velmi sporadicky. Do modlitební místnosti pomodlit se. Do spíže pro mouku. Pro čisté oblečení pokakanému miminku. Pro peníze když se jede do města na nákup. Do domu se chodí velmi velmi sporadicky a žije se venku, na sluníčku, na čerstvém vzduchu. Obědvá se venku, povídá se venku, odpočívá se venku, pracuje se venku, přede se vlna venku, dtrivá většina denních činností probíhá venku.

V Česku mi chybí mnohem víc, než v Tibetu, ačkoli moje tělo "nízkočlověka" z pouhých 500m.n.m. v Tibetu nemůže dlouhodobě spokojeně přežívat.

 


I v létě sněží

11. června 2017 v 23:10 |  Cestování v Tibetu
Ve střední Evropě nás trochu zaskočí, když říkám, že v Tibetu i v létě sněží.

V Tibetu sněží. Pořád, ale málo.
I v zimě, málo.

Napadne třeba 10 cm, nebo půl metru. Ale většinou jen na horách.
A díky vysokohorskému ostrému slunci to během dopoledne roztaje.
Odpoledne už bývají zase vrcholky hor bez sněhu a řeky v údolích plné vody.

A v zimě to je vlastně stejné, napadne, roztaje.
A tak pořád dokola.



Rongdrak

20. února 2017 v 21:22 |  Cestování v Tibetu
Rong-drak (རོང་བྲག) je oblast ve východním Tibetu, která je známá především díky vysokým věžím starých až tisíc let.
Minulý týden v Rongdrak napadl sníh :)




Vyčistit Everest

9. listopadu 2016 v 11:57 | KL |  Cestování v Tibetu
Každý ví, že dnes hory už dávno nejsou panensky čisté, a to platí především o těch, kam se buď těžko dostanou popeláři, nebo média a zároveň na hoře panuje čilý cestovní ruch.
Na nesnadný odvoz odpadu a relativní dostupnost lidí tak bohužel doplácí nejvyšší hora světa - Džomolangma (ཇོ་མོ་གླང་མ), tedy Mount Everest.

Věčně zamrzlé svahy velehor pokrývají nejen těla neúspěšných horolezců, ale hlavně tuny odpadu, které si s sebou všichni profesionální i amatérští lezci berou, a po užití jednoduše odhodí. Nebudou s sebou přeci brát zbytečnou zátěž.

Jak na jižní straně, tak na severní straně Himalájí už dlouho vznikají snahy o udržitelný stav přírody i v těch nejvyšších polohách naší zeměkoule.

Jednou z nich je například letošní výprava skupiny mladých Tibeťanů a Čiňanů, kteří sbírali odpadky poblíž základního tábora Everestu.
Zároveň se snažili rozmístit v rušném a turisticky velmi oblíbeném táboře více odpadkových košů.



Tibetská panoramata

30. října 2016 v 1:27 | KL |  Kultura

Z Tibetu do Nepálu

20. září 2016 v 19:53 | KL |  Cestování v Tibetu
Už je to déle než 16 měsíců od ničivého zemětřesení v Nepálu.
Od té doby je jediný hraniční přechod z Nepálu do Tibetu pro cizince uzavřen.

Na nepálské straně první město Kodari a na tibetské Dram (འགྲམ་, čínsky Zhangmu; Čang-mu) taktéž zasáhly loňské otřesy. Nepřístupný je úsek dlouhý asi 90 km severně od tibetsko-nepálského hraničního přechodu. Není známo, kdy bude hraniční přechod znovu otevřen.

Omezení se tedy NETÝKÁ například úseku tzv. silnice přátelství (Friendship highway), která mimo jiné vede k turisticky populárnímu Základnímu táboru pod Mt. Everestem. Stejně tak lze navštívit i například jezero Manasarovar a horu Kailaš.

  • Nový hraniční přechod pro cizince KJIRONG

Starý a jediný hraniční přechod pro cizince z Tibetu do Nepálu, zmíněny přechod u Dram (Zhangmu), je poměrně často nepřístupný díky živelným událostem. Vláda se tedy rozhodla přesunout hraniční přechod pro cizince do okresu Kjirong (སྐྱིད་རོང་, Kyirong, čínsky Jilong; Ťi-lung), asi 70 km dál na západ. Tento hraniční přechod funguje již řadu let, ale provoz byl omezen na občany Nepálu, Tibetu a Číny. Nově tedy tento přechod budou používat všichni cizinci, kteří cestují z Tibetu do Nepálu a naopak.
Na nepálské straně je prvním městem Rasuwa Ghadhi.

Už před loňským zemětřesením čínská vláda začala plánovat tento přesun, vážné poničení přechodu v Dram toto rozhodnutí jen potvrdilo.

Podle informací z města Žikace byli také všichni obyvatelé vesnice Dram přesunuti do nových panelových domů v tomto městě. Rodinní příslušníci, kteří jsou zaměstnání jako státní úředníci, byli svoláni na schůzi do zmíněného města a bylo jim sděleno, že pokud jejich rodiče a další příbuzní odmítnou opustit vesnici Dram, oni sami přijdou o práci.

Čínská média na jaře roku 2016 oznámila, že hraniční přechod v Kjirongu bude "otevřen v červnu". Podle obrázků, které byly uveřejněny, je vidět, že na tibetské straně bylo postaveno mnoho nových celnických a jiných budov, které budou sloužit úředníkům a cestovatelům. Vesnička Dram bude podle plánu zcela srovnána se zemí.

V červnu 2016 však oblast Kjirong zasáhly velké deště a na neznámou dobu se hraniční přechod taktéž uzavřel.

V tuto chvíli tedy není možné přejít z Tibetu do Nepálu po zemi, "starý" hraniční přechod v Dram i "nový" v Kjirongu jsou na dobu neznámou uzavřeny.


Sklizeň

4. září 2016 v 5:48 | KL |  Kultura
Letošní sklizeň v Tibetu skončila!

Dvory jsou plné sena, spíže plné pytlů obilí, brambor, řepky a dalších plodin.

Hodně lidí z okolí Lhasy navštívilo v těchto dnech hlavní město Tibetu, 2.září proběhl tradiční svátek Šödun.

řepka přivezená z pole

řepka "vymlácená" a připravená k napytlování

tibetské vesnice po sklizni, každý dům má zásoby sena na zimu

Mosty v Jižním Tibetu

18. srpna 2016 v 12:33 | KL |  Cestování v Tibetu
Návštěvníci, kteří byli v tibetském kraji Lhokha před rokem 2015, jistě pamatují tradiční trajekt přes řeku Jarlung Campo. Na jižní straně řeky býval přístav asi 15km východně od okresního města Dranang. Na severní straně řeky se vystupovalo asi 12km západně od slavného městečka Samjä.

Přístav v roce 2014

Tenkrát se ze Lhasy do prvního buddhistického kláštera v Samjä muselo nejprve přejet přes řeku ze severu na jih v okrese Gongkar, kde také leží lhasské letiště. Potom směrem na východ do okresu Dranang a do přístavu. Tady se přestoupilo na trajekt, který za více než hodinu přeplul asi 5 km širokou řeku Jarlung. V tomto místě je jedno z nejširších koryt řeky, zároveň je řeka často mělká, loď proto musela kličkovat. Na druhé straně řeky se vystoupilo a pokračovalo asi 20 minut do Samjä.
Ještě v letech 2012-2013 po severní straně řeky nevedla asfaltová silnice. Ta byla postavena a otevřena v roce 2014. Během stejného roku se postupně omezoval provoz trajektu. Paradoxně, častější a častější dopravní nehody v okolí inspirovalo místní úřady k úplnému zrušení říčního trajektu.

Již koncem roku 2014 však také úřady začaly s výstavbou dvou velkých mostů, oba dva jsou součástí aktuálního pětiltého plánu KSČ. První, téměř 5km dlouhý, se začal stavět nedaleko bývalého přístavu, poblíž okresního města Dranang a nese název Velký dranangský most. Druhý most, o něco kratší, byl postaven přímo naproti krajskému městu Cethang. Oba mosty jsou od sebe vzdáleny asi 50km a výrazně zjednodušují dopravu v regionu.

Dranangský most s cedulí, která informuje o aktuální nadmořské výšce

Cethangský most s propagandou obřích rozměrů

Dnes lodní přístav chátrá. Zůstaly zde zakotveny tři, čtyři loďky, jedna už je potopená a nad vodou lze vidět jen kousek. Mezi polorozpadlými budovami se pasou krávy a ovce. Na severním břehu taktéž kotví jedna loďka, ta má stále majitele. Na internetu lze dohledat i desítky let staré fotografie loďek a přístavu, většinou od zahraničních turistů.

Potopená loďka v bývalém přístavu

Prázdný přístav v roce 2016

V roce 2016 se do kraje Lhokha dostala další položka aktuálního pětiletého plánu - dálnice, která vede po severním břehu řeky a železnice, která vede po jižním břehu řeky. Kuriozitou je, že téměř v každém okrese provádí stavbu každé stavby jiná firma. Například v okrese Gongkar staví dálnici firma z provincie Sichuan, (S'-čchuan) ale hned vedle, v okrese Dranang, další kilometry dálnice stavífirma z provincie Zhejiang (Če-ťiang).

Ubytovny pro dělníky čínské stavební společnosti z provincie Zhejiang

Co se dálnice na severním břehu týče, terén není snadný a práce náročná. Tento břeh tvoří písek, vysoké duny, jakoby z prostředka Sahary. Koryto řeky se klikatí, jeho rozdíly v zimě a v létě jsou obrovské, v létě se Jarlung rozvodní i více než o kilometr. Když přijdou letní deště, je navíc potřeba počítat s bahnitými mokřady, kde často umírají zabřednuté krávy, a četnými jezírky uprostřed písčité pouště.

Čínské firmu vykupují od vesnic kamenná skaliska, která následně rozbíjí a používají na základ dálnice. Každých několik stovek metrů je nutné postavit pod dálnicí kanál, to když v létě prší, ať může voda stékat dolů do Jarlung. Podchody také budou používat pasáci stád. Zůstává otázkou, jak dlouho tyto kanály zůstanou průchozí. Okolní písčité a bahnité kopce brzy ucpou většinu čínských kanálů, jak je již možné pozorovat na pár let staré silnici.

Další vtipná situace nastala u Drananského mostu, typická ukázka práce čínských úřadů, firem a lidí. Sotva rok zkolaudovaný výstavní most u okresního města se na severním břehu bourá. Jednoho dne se tu objevily dvě, asi 20 metrové "díry". Soudruzi totiž nečetli pětiletý plán pozorně a nevšimli si, že sotva rok po stavbě mostu se na stejném místě bude stavět dálnice. Budiž, firma stavící most svoji práci odvedla a firma stavící dálnici si připočítá cenu zahrnující bourání kousku mostu (Jak už totiž i malé dítě ví, čínská ekonomika stojí na tom, že se pořád něco bourá, aby se to zase mohlo postavit, často v intervalu pětiletých plánů). Doufejme, že tentokrát aspoň postaví i výjezdy z dálnice na most.

Vybouraný nový Drananský most na severním břehu řeky. Díry budou použity pro dálnici

Začíná se šuškat, že Drananský most se sotva rok po otevření opět zavře. Firma, která jej stavěla, nejen, že vůbec neřešila nějakou dálnici, ale taky pro stavbu použila všudypřítomný písek. Co na tom, že v plánech a rozpočtech byl pevnější a odolnější kámen. Písek, kterého tu je kam až oko dohlédne, totiž stojí asi 1/10 ceny kamene. V plánech i závěrečné zprávě tedy most z kamene, ve sktutečnosti rozpadající se písek. Kolaudace proběhla, všechna potřebná razítka za nějaký ten peníz bokem byla obtisknuta, most už celý rok slouží. Začíná se šuškat, že se brzy uzavře.

Nejbližšími mosty tedy bude druhý nový Cethangský a most ze Lhasy k letišti v okrese Gongkar. I tady nedávno proběhly velké změny. Do Tibetu míří víc a víc čínských turistů (těch zahraničních také, ale mají to podstatně složitější a dražší) a stará silnice I.třídy z letiště do asi 80 km vzdálené Lhasy již nestačila. V posledních dvou letech se silnice pilně rozšiřuje na dálnici, stejně tak most přes řeku Jarlung hned vedle letiště. Tento most lze vidět i z letadla, asi 2 minuty před přistáním.
Jak bylo již zmíněno, dřív se po tomto mostě dostávali lidé ze Lhasy na jižní břeh řeky, odtud vede stará silnice do krajského města Cethangu, cestou minete i starý přístav. Tato silnice je dnes již ve špatném stavu a proto většina aut využívá severní, novou silnici a do budoucna novou dálnici.

Po jižním břehu Jarlung povede nová železnice, která je taktéž ve výstavbě. Předloni byl otevřený úsek ze Lhasy do druhého největšího města středního Tibetu - Žikace. Po trase delší jak 200km bylo postaveno více než 10 stanic, z neznámých důvodů vlak "pro lidi" do nedávna nestavěl ani v jedné, dnes staví v asi třech větších stanicích. Ostatní stanice využívá čínská nákladní vlaková doprava pro odvoz vytěženého materiálu do Číny a armáda. Vlak také nejprve jede ze Lhasy na jih a odtud bude odbočka kolem letiště Gongkar, podél řeky Jarlung do města Cethang a dál na východ, skrz Kham až do čínského města Chengdu (Čcheng-tu). Doufejme, že jednou budou moci Tibeťané snadněji na "výlet" vlakem například z kláštera Samjä do klášterů v Lithangu nebo Kardze.


Další články


Kam dál