Duben 2013

Kde je Tibet?

27. dubna 2013 v 9:20 Geografie Tibetu

Tibet (བོད་)

se rozkládá na tibetské náhorní plošině (tib. བོད་ས་མཐོ་) v centrální Asii. Od severu k jihu má přibližně 1000 km a od západu k východu 2500 km. Průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 4500 metrů a zabírá zhruba 2,5 milionu km2.

Náhorní plošina na severu sousedí s pouštěmi, na východě s čínskými nížinami, na jihu s Himalájemi a na západě s pohořím Karákóram. Po tisíce let se zde rodila specifická tibetská kultura. Tibeťané mají vlastní jazyk, vlastní písmo, tradiční oblékání, architekturu, náboženství, tradice a způsob života. V historii se mnoho tibetských králů pokoušelo Tibet sjednotit. Většinou se tyto snahy setkávaly s nezdarem.

dělení Tibetu


Tibet se dělí na tři základní oblasti: Amdo (ཨ༌མདོ་), Kham (ཁམས་) a Ü-cang (དབུས་གཙང་).
Dále lze dělit na několik menších celků v rámci každé z těchto tří částí, přesné hranice navíc nikdy neexistovaly kvůli členitému terénu a velkým vzdálenostem při malém počtu obyvatel. Oblast Ü-cang je spojením částí Ü (དབུས་), okolí Lhasy, a oblasti Cang (གཙང་), okolí Žikace. Oblast Ü-cang je považována za "srdce" Tibetu, zde se také po staletí pěstovala kultura a Lhasa je po staletí hlavním městem Tibetu. Do oblasti Ü-cang se počítá i Ngari na západním konci Tibetu, které zasahuje i do oblasti Kašmíru a severní Indie - Lhadaku. Severně od Ü leží Čhangthang (བྱང་ཐང་) "Severní pustiny", které jsou většinou neobydlené díky svým drsným přírodním podmínkám. Přežívá zde ovšem množství tibetských divokých zvířat.

Severní část Amdo (ཨ༌མདོ་) pokryté nekonečnými pastvinami je tradičně nomádskou oblastí. Má nejvyšší průměrnou nadmořskou výšku v celém Tibetu. V Amdu panují dlouhé a tuhé zimy, na srážky je ale oblast chudá. Ve východní části se poslední dobou začínají rozšiřovat pouště a polopouště. Z Amda pochází mnoho význačných osobností tibetské historie, například současný 14. dalajláma, 10. pančhenláma a buddhistický učitel Congkhapa.

Ve východní oblasti Khamu pramení několik důležitých asijských veletoků - Žlutá řeka, Dlouhá řeka, Mekong a Salvin. Ty si brázdí cestu mezi pohořími, které dosahují výšek přes 6000 metrů a bývají celoročně pokryté sněhem a ledem. Obyvatelé Khamu (ཁམས་) jsou tradičně válečníci neustále bránící svá území před Číňany i vojáky ze Lhasy. Přestože se od nadvlády Lhasy často distancovali, duchovním vůdcem jim vždy byl dalajláma a cestu do Lhasy musel vykonat každý Khampa (obyvatel Khamu).
Na hranicích Khamu a Amda leží v horách oblast nazývaná Gyälrong (རྒྱལ་རོང་), zdejší Tibeťané mluví vlastním specifickým dialektem na pomezí mezi khamskými a amdskými jazyky. I místní architektura a oblékání se od okolních tibetských oblastí liší.
___________________________________________________

Tibet v ČLR

Historie
Tibetské oblasti zaujímají 25% rozlohy současné Čínské lidové republiky. V roce 1949 se v Číně dostala k moci Komunistická strana a vláda ihned se začala zajímat mimojiné o Tibet, který v té době byl nezávislou zemí. V roce 1950 byla do tibetského hlavního města, Lhasy, vyslána čínská vojska, která měla za úkol přimět místní vládce k poslušnosti.
Během několika let díky tzv. "mírovému osvobození Tibetu" zahynulo několik stovek tisíc Tibeťanů a bylo zničeno několik stovek z původních více jak 6000 tibetských klášterů. Až do poloviny 60. let se na jižním cípu Ü-cangu držely tibetské vojenské jednotky tvořené převážně dobrovolníky, kteří bránili svoji zemi. V roce 1959 však bojovníci přišli o důležitou oporu, když se jejich vůdce dalajláma uchýlil do exilu v Indii, kde pobývá dodnes.

V letech 1968 až 1976 probíhala v Číně "Velká kulturní revoluce", která se dostala i do Tibetu. Díky "revoluci" bylo v Tibetu zničeno zbylých několik tisíc klášterů a chrámů, většina starobylých písemností a buddhistických textů. Staré klenoty, zlato a další cennosti byly rozkradeny a odvezeny do Číny. Tradiční oblečení stejně jako buddhistické obrazy, knihy a další tradiční osobní potřeby byly páleny. Všichni obyvatelé museli nosit tmavě zelený stejnokroj.

Buddhistické kláštery byly vypleněny a demolovány. Zlato rozkradeno, buddhistické sochy ničeny a zneuctívány, mniši mučeni, zavíráni a zabíjeni. Další byli donuceni opustit mnišský život a oženit se. Vzdělanci (učitelé, lékaři, mniši a další) byli veřejně uráženi, mučeni a zavíráni. Školy (včetně základních) byly zavřeny a všichni se museli učit zpaměti citáty čínského komunistického vůdce Mao Zedonga. V nemocnicích nebylo dostatek personálu, aby mohly fungovat. Modlení bylo zakázáno a vlastnictví buddhistického obrázku bylo trestáno mučením a vězením.

Tato situace se rapidně změnila po smrti Mao Zedonga. Od 80. let se Čína začala orientovat na tržní hospodářství (přestože je oficiálně stále komunistickou zemí se socialistickou společností). I Lhasa a okolí se otevřelo zahraničním turistům. Dnes, na začátku roku 2013, vede do Lhasy moderní železnice, dálnice, v blízkosti města je i letiště. Ve Lhase bude brzy dokončeno první západní rychlé občerstvení KFC.

Od roku 2008, kdy ve Lhase a ve všech tibetských oblastech došlo k velkému povstání, se ale turistický ruch změnil. Rychle přibývá čínských turistů. Jedním z důvodů je stoupající obliba "mystického" Tibetu mezi čínskou mladší generací, dalším důvodem jsou stále přísnější pravidla pro cestování cizinců do oblasti Ü-cang.

Některé významné buddhistické kláštery byly obnoveny a mohli se vrátit i mniši. Ti ale potřebují několik povolení od čínských úřadů, než mohou začít svá buddhistická studia. Většina z klášterů ale dnes slouží spíše turistickým účelům než náboženským. Mezi mnichy se najde i spousta čínských policistů převlečených do mnišského roucha, kteří mají za úkol hlídat ty opravdové a také dohlížet na zahraniční návštěvníky.
V těsné blízkosti klášterů rostou hotely, restaurace, diskotéky a Číňany oblíbené karaoke kluby. V okolí Lhasy se množí doly, pro těžařské společnosti je Tibet znamením bohatství. Přibývá i letišť, železnic a dálnic, které brzy spojí Tibet s Čínou jako ještě nikdy v minulosti.

Méně častým jevem nejsou ani nomádi, kteří se po pastvinách projíždí na motorkách a v kapse mají nejnovější typ chytrého telefonu. V zemědělských oblastech mají v domácnostech ploché televizory a někde i počítače. Na druhou stranu, mnohdy chybí vodovod a splachovací toaleta. Mnoho Tibeťanů, kteří neumí čínsky, má své mobily v čínštině (tibetština v telefonech se objevuje až v posledních pár letech) a přestože nerozumí, vědí dobře, kam uložili zakázané fotografie dalajlámy.
___________________________________________________

V ČLR žije dnes okolo 5,5 milionu Tibeťanů. Část z nich se stále věnuje pastevectví, které je tradičním zaměstnáním Tibeťanů. Díky čínské politice však nomádi rychle z pastvin mizí, jsou přemisťováni do měst vybudovaných při nových dálnicích. Zde nomádi jen těžko hledají práci. V odlehlých oblastech stále žije množství zemědělců. Čím dál víc Tibeťanů dnes ale žije ve městech - oblékají západní oblečení, poslouchají korejskou pop-music, vlastní BMW a iPhony. V okrajových oblastech Tibetu - sever a východ Amda a většina území Khamu (kromě území v Autonomní oblasti) mizí tibetské školy a děti jsou posílány do čínských, zároveň zde roste populace čínských přistěhovalců a čínských firem. V provincii Qinghai populace etnických Číňanů dosáhla 50% v roce 2000. Díky železnici a letištím v Autonomní oblasti roste počet Hanů i zde. V roce 2013 žijí ve Lhase Tibeťané už v menšině, čínská propaganda však přesné údaje nechce zveřejnit. Čínských vojáků je podle odhadů v okolí Lhasy víc jak 100 000. Na venkově je tibetská populace stále mnohonásobně vyšší než čínská, Číňané bydlí ve městech. Číňané na tibetském venkově jsou většinou policisté, vojáci a obchodníci. Po celém světě pak žije více jak 200 tisíc Tibeťanů, většinou uprchlíci.
___________________________________________________

Geografie Tibetu v rámci ČLR
Tibet ve svém původním dělení je poněkud odlišný od čínského přerozdělení na současné mapě ČLR.
Střední část Ü-cang dnes leží v Tibetské autonomní oblasti, dále sem spadá i část západního Khamu - oblast Čhamda, a na severu khamské Nagčhu. V Tibetské autonomní oblasti je i Ngari a jižní část Čhangthangu.

Amdo zabírá kolem 95% území čínské provincie Qinghai. Tibetské oblasti byly administrativně pojmenovány jako "Autonomní prefektury" či "Autonomní okresy". Pouze severovýchodní konec provincie náleží tradičně k čínským oblastem. Amdo zasahuje i do čínské provincie Gansu na jihu, kde leží Autonomní prefektura Kanlho a severněji okres Pari, na severu čínské provincie Sichuan Amdu náleží Autonomní prefektura Ngawa.

Kham zasahuje do několika čínských provincií. Kham zaujímá západní polovinu čínské provincie Sichuan. Východní Kham dnes leží v provincii Qinghai pod názvem Autonomní prefektura Yüšü, jižní konec Kham zasahuje až do čínské provincie Yunnan, kde má název Dečënská autonomní prefektura.