Červen 2013

Vzdělávání v Tibetu

25. června 2013 v 10:34 | Kelsang Lhamo |  Kultura
Tibet v současnosti čelí mnoha problémům, který nevidí ani svět, ani čínské vedení, ani sami Tibeťané, kteří zde žijí. Po podrobnějším zkoumání jednotlivých problémů vždy dojdeme k závěru, že kořenem většiny z nich je vzdělání.

Vzdělání "západního" stylu nemá v Tibetu dlouhou historii. Do doby vlády 13. dalajlámy (1876 - 1933) bylo umění číst a psát výsadou mnichů. Mnichů v té době žilo v Tibetu podle odhadů až 20% z celkové populace, přičemž jimi nejčastěji byli muži, ženských klášterů neexistovalo mnoho. Tradovalo se, že v každé rodině by měl být alespoň jeden mnich. Většinou nejmladší syn byl poslán do kláštera, aby získal toto jediné možné vzdělání v Tibetu. Tím se zaručilo, že každá rodina měla přinejmenším jednoho člena, který uměl číst a psát. Ostatní děti pomáhaly se stády dobytka a s domácností, což také není práce snadná.

Kláštery byly centrem vzdělanosti. Tradiční vzdělání v Tibetu se dělí na několik částí, z nichž si může mladý mnich vybrat. Shrnují se pod názvem tzv. 10 nauk - 5 velkých nauk a 5 malých nauk.
5 velkých nauk: སྒྲ་རིག་པ་ jazykověda, བཟོ་བ་རིག་པ་ ruční práce, གསོ་བ་རིག་པ་ medicína, ཚད་མ་རིག་པ་ logika a ནང་དོན་རིག་པ་ duševní vědy - buddhismus.
5 malých nauk: སྐར་རྩིས་རིག་པ། astrologie, མངོན་བརྗོད་རིག་པ། synonymika, སྡེབ་སྦྱོར་རིག་པ། prosodie, སྙན་ངག་རིག་པ། rétorika a ཟློས་གར་རིག་པ། drama.
Nejvzdělanější tibetští mnichové ovládají alespoň částečně všech deset.

V době vlády 13. dalajlámy byl Tibet napaden britskými vojsky, jejichž cílem bylo si Tibet podrobit. To se sice nepodařilo, uskutečnilo se jen podepsání několika smluv týkajících se obchodu, ale Tibet, jako uzavřená země na Tibetské náhorní plošině, se díky tomuto vpádu dozvěděl něco o "světě tam venku". Dalajláma vyslal několik skupin dětí z bohatých rodin na studia do zahraničí - Evropy a Ameriky. Tyto děti měly přinést pokrok pro Tibet.
Díky mocné šlechtě však první krůčky modernizace Tibetu ztroskotaly a Tibet zůstal uzavřenou zemí s feudálním systémem, v čele s duchovním i politickým vůdcem dalajlámou.

V době, kdy se mladý 14. dalajláma vzdělával v klášteře, aby se v dospělosti stal dalším vůdcem své země, celým světem zmítala 2. světová válka a jednotlivými státy různé mocenské boje.
V Čině tento boj o moc vyhráli, stejně jako v několika jiných zemích, komunisté.
Od začátku hlásali, že Tibet, stejně jako Taiwan a další země, jsou "neoddělitelnou částí matky Číny".
V roce 1951 si čínská vláda vynutila podpis tzv. "Sedmnáctibodové dohody", čímž Tibet ztratil samostatnost.

Číňané začali v Tibetu stavět veřejné školy, které měly navštěvovat všechny děti ze všech vrstev obyvatelstva. Dodnes se tento plán ale nepodařilo uskutečnit.
Školy, které se v 50. letech podařilo vybudovat, fungovaly jen částečně a jen ve větších městech. Mnoho rodičů do nich navíc své děti neposílalo - práce v domácnosti, na poli a u dobytka bylo víc než dost a na učení čínštiny neměl nikdo ani pomyšlení.
V 50. letech také čínská vláda zaváděla spoustu "novot", především v oblasti zemědělství a průmyslu, takže pokud rodiče byli odvedeni do továren a na vyvlastněná pole, někdo se musel postarat o dům a dobytek.
Díky čínské politice vypukl na konci 50. let hladomor - i v Číně i v Tibetu, který trval několik let a oběti na nejen lidských životech zůstavají nevyčíslené a nevyčíslitelné.

Na konci let šedesátých přišla komunistická Čína s další kampaní - Velkou proletářskou kulturní revolucí. Ta oficiálně trvala 3 roky, její vliv však sahal až do roku 1976, kdy zemřel první komunistický představitel Číny Mao Zedong. V Tibetu následky Kulturní revoluce trvají dodnes.
Během "Kulturní revoluce" v Tibetu byly zbourány mnohé kláštery - odvěká centra tibetské vzdělanosti - z odhadovaného počtu přes 6000 jich přečkalo pár desítek. Zlaté, stříbrné a jiné sochy byly zničeny, přetaveny a kov odvezen do Číny, posvátné texty byly páleny, stejně jako obrazy, modlitební předměty a další.
Veřejné školy i kláštery byly zavřeny, vzdělání tedy v Tibetu upadlo na všech stupních a ve všech odvětvích. Dodnes jsou Tibeťané, kterým v této době bylo 6 - 10 let, negramotní.

Od 70. let se čínská politika radikálně změnila. Pod názvem "socialismus s čínskými rysy" dnes Čína představuje nejsilnější ekonomiku světa, kde se Marx a Lenin stále učí na všech stupních vzdělávacího systému, ve skutečnosti se život podřizuje nejpřísnějšímu kapitalistickému diktátu.

Kláštery v Tibetu jsou obnovovány, přestavovány, staví se kláštery nové. Mniši se po úředním souhlasu smí vracet a studovat zde, musí se také věnovat "politické výuce". Tisknou se nové knihy, přepisují se staré poničené texty. Znovu se malují obrazy s tibetskými božstvy, šijí se tradiční kroje používané při významných buddhistických svátcích. Mniši jsou však pečlivě sledováni, pro studium tradičních oborů musí skládat nejprve zkoušky z "čínského vlastenectví" a i poté mohou být z klášterů bezdůvodně "vyloučeni" na rozkaz čínských úředníků.

Veřejných škol také přibývá. Většina tibetských dětí navštěvuje první stupeň základní školy, který by měl být zadarmo, včetně ubytování a stravy pro děti ze vzdálenějších vesnic. Díky čínské politice "jednoho dítěte", podle které smějí Tibeťané mít děti dvě (na vesnicích se stává, že mají tři a pastevci i více), si rodiče většinou vyberou jedno dítě, které následně pokračuje ve studiu na druhém stupni základní školy. Druhé dítě se vrátí domů a pomáhá v domácnosti. V drtivé většině případů se domů vrací dcera, syn dál studuje.

V Tibetu, stejně jako v Číně se vzdělávací systém podobá systému americkému.
Prvních šest let je tzv. základní škola (obecná škola), další tři roky je český 2. stupeň základní školy, anglicky Middle school. Následují 3 roky střední školy a čtyřletá vysoká škola. Existují také tříletá "učiliště" a "vyšší odborné školy" (používám v Česku ustálené názvy).
Tzv. Middle school by taktéž měla být zadarmo a i některé střední školy poskytují vzdělání zadarmo. Vysoké školy existují pouze placené. Od 2. stupně základní školy (Middle school) se ubytování i strava platí, stejně jako učební pomůcky. Tyto položky se dohromady mohou vyšplhat k několika tisícům RMB za školní rok (1 RMB = 3,2 Kč, červen 2013). Takové investice si stále většina tibetských rodin nemůže dovolit, nebo toto vzdělání umožní pouze jednomu dítěti v rodině a i kvůli tomu se zadluží u příbuzných či sousedů.
Ubytovna pro děti nevládní základní školy v Khamu.

Je nutné podotknout, že ve městech jako např. Lhasa, Žikace a většina měst v Amdu, Khamu i Ü-Cangu nad 20 tis. obyvatel, se snaží rodiče všem svým dětem poskytnout co nejvyšší vzdělání, přesto dívky v drtivé většině skončí se studiem dřív než bratři. Tato města mají tak vysokou populaci díky tomu, že zde žije čím dál víc Číňanů a jiných čínských národností. Proto zde existují i čínské školy bez možnosti studia v tibetském jazyce.
Výuka v nevládní základní škole v Khamu.

Čínská politika, podobně jako politika Hitlera za Protektorátu, má ale docela jiný systém vzdělávání pro tibetské děti než děti čínské. Většinu "Middle school" a středních škol pro Tibeťany nestaví v Tibetu (včetně Amda a Khamu), ale v Číně. Děti tak ve věku 10 let odjíždí až 4000 km daleko od svých rodičů do světa, kde se mluví úplně jiným jazykem, a panují jiné, nejen podnebné, podmínky. Dnes se tyto "odvedené" děti mají mnohem lépe než děti například před 10 lety, kdy neexistovaly mobilní telefony a pošťák do malých vesnic, kde bydleli rodiče, vůbec nechodil. V těchto školách sice děti studují tibetský jazyk, několik hodin týdně je ale věnováno i komunismu a lásce k "vlasti Číně". Děti 2. stupně základní školy se nesmí po celé 3 roky vracet domů a opouštět školní kampus smějí jen o víkendech v doprovodu učitele. Studenti středních škol většinou smějí jezdit domů na zimní a letní prázdniny a vycházet z kampusu během týdne je také povoleno. Hodně dětí si vybere školu neopustit, protože během prázdnin probíhají "dobrovolné" kurzy, kde se hlídá docházka. Největší takovéto školy - 2. stupně základních i střední škol - staví Čína navíc v "nebezpečných" čtvrtích čínských měst, aby se děti dobrovolně do města neodvažovaly a pilně studovaly.

Vysoká škola přímo v Tibetu existuje pouze jedna, a to ve Lhase - Tibetská vysoká škola. Na této studují i čínští studenti ve Lhase žijící a u přijímacích zkoušek musí složit i značně zjednodušenou zkoušku z tibetského jazyka. Tato škola však v Tibetu není vůbec známá. Další vysoké školy na "hranicích" Tibetu jsou v Silingu. Siling (čínsky Xining) z historického hlediska není městem tibetským, přesto zde v současnosti žije okolo 300 tisíc Tibeťanů. V Silingu není ani jedna tibetská základní a střední škola. Místní tibetské děti navštěvují školy čínské, kde není výuka jejich rodného jazyka, takže se tibetsky nenaučí. Nebo je rodiče posílají do okolních tibetských měst, kde probíhá výuka i v tibetštině. Ve městě jsou tři univerzity, všechny mají obory v tibetském jazyce. Nejsou to ale obory "užitečné", jedná se o tibetký jazyk, tibetskou literaturu a jazykovědu, historii, učitelství tibetštiny a podobně. Technické a jiné obory existují pouze v čínštině.
V Číně je několik dalších tzv. "národnostních" univerzit, a to v oblastech, kde se vyskytuje více národností, tedy především na "okraji" Tibetu a v jižní Číně. Obory takovýchto univerzit se taktéž zaměřují na jazykovědu, kulturu a historii.
Odpromované Tibeťanky na vysoké škole v Pekingu.

Pokud chce tedy Tibeťan vystudovat ve svém jazyce "užitečný" obor - tedy takový, aby v něm našel uplatnění - nemá možnost. Pro studium ekonomiky, techniky, biologie, chemie a dalších vědních oborů musí na čínskou vládní školu, kde ale Tibeťané mohou studovat opět jen "neužitečné" obory - po ukončení studia nemají možnost najít práci ve svém oboru v Tibetu, musí buď zůstat v Číně nebo hledat práci ve zcela jiném oboru. Obory "rezervované" pro Tibeťany také často nemají s Tibetem nic společného a nemá tedy pro Tibet a Tibeťany žádný užitek.

Jedinou vyjímkou je tibetská medicína. Lze ji studovat v Silingu na vysoké škole a v několika dalších městech a školách (někdy bez vysokoškolského titulu). Výuka v Silingu probíhá pouze v tibetštině, standardně trvá 5 let. 60% výuky se však týká marxismu, čínského komunismu a "čínského nacionalismu". Tibetská medicína se poslední dobou stává i oblíbenou alternativou v Evropě a Americe. Vznikají centra pro její studium, i tibetské kliniky po celém světě. Historie tibetské medicíny je dlouhá několik tisíc let, k léčení používá energie a přírodní léčiva.

Tibetské děti a jejich rodiče denně stojí před těžkým rozhodnutím - zůstat věrný vlastnímu jazyku a vlastní zemi, studovat na "horší" škole, ale v Tibetu, aby pak mohl v Tibetu pracovat za menší plat, přesto ve vlastní zemi? Odejít studovat do Číny na známou univerzitu, studovat v čínském jazyce a pokusit se vystudovat takový obor, aby pak našel uplatnění ve velké mezinárodní společnosti, ovšem bez možnosti návratu na zelené pláně Tibetu a bez možnosti v budoucnu používat vlastní rodnou řeč? Nebo studovat v Číně obor, ve kterém nenajde v Číně uplatnění a po studiu se vrátí domů, aby si mohl otevřít restauraci, hotel nebo malý obchod s počítači?

V této chvíli zajisté zvažuje i další osud svých vlastních dětí. Tibeťani vyrůstající v čínských oblastech málokdy umí tibetský jazyk, málokdy jezdí za prarodiči na vesnici a málokdy se k tibetské národnosti hlásí. Hrdost být Tibeťan není samozřejmost ani pro Tibeťany vyrůstající v tibetsky mluvícím prostředí. Všechno záleží na rodičích, kteří buď v 60. letech nezískali vzdělání, nebo v letech nedávných získávají různé stupně vzdělání v různých oblastech Tibetu a Číny.

Tyto úrovně se velice liší: znám velice inteligentní Tibeťany, kteří vystudovali v Amdu na "nevýznamných" školách a začali se učit čínský jazyk až na "nevýznamné" vysoké škole, přesto nyní překládají tibetské texty do čínštiny a pro svůj tibetský národ učinili mnohé. Znám Tibeťany, kteří vystudovali na známých univerzitách v Pekingu a Šhanghaji, ale na svoji vlast zapomněli, svůj rodný jazyk zavrhli a jejich děti už v občanském průkaze jako národnost budou mít uvedenou "čínská". Existují i Tibeťané, kteří vystudovali školy v Pekingu a nyní se vrací do Tibetu, aby zde na malých odlehlých vesnicích zakládali školy a učili děti chudých vesničanů číst a psát.

Kumbum

6. června 2013 v 2:00 | Kelsang Lhamo |  Cestování v Tibetu
Kumbum (སྐུ་འབུམ་དགོན།) je buddhistický klášter v severozápadním cípu Amda, na hranicích s Čínou (dnes v čínské provincii Qinghai). Podle pověsti jej založil Congkhapa (ཙོང་ཁ་པ་), zakladatel Gelugpy (དགེ་ལུགས་པ་, jedna ze čtyř hlavních sekt tibetského buddhismu).
Leží 30 km jižně od města Siling (ཟི་ལིང་།, čínsky Xining, dnes hlavní město čínské provincie Qinghai). Ze Silingu je snadno dostupný buď autobusem MHD nebo taxíkem. Klášter je velký komplex, kde můžete zadarmo procházet mezi jednotlivými chrámy a budovami. Jednotná cena vstupného do všech chrámů stojí 80 RMB (cca 250 kč).



Khargang

5. června 2013 v 2:01 | Kelsang Lhamo |  Cestování v Tibetu

Tento malý klášter se nachází asi 2 km západně od vesnice Khargang (མཁར་སྒང་), 30 km západně od okresního města Kardze (དཀར་མཛེས་) ve východní čáti Tibetu Kham, v nadmořské výšce 3500 metrů.

V současné době se tato část Khamu nachází v čínské provincii Sichuan. Pro výlet do kraje Kardze musíte nejprve do města Dardo (དར་མདོ།, čínsky Kangding), ležící 8 hodin jízdy autobusem východně z hlavního města provincie Sichuan Chengdu. Z města Dardo jezdí denně několik autobusů a soukromých minibusů do okresního města Kardze. Z Kardze buď můžete pěšky, stopem nebo na kole dál do všech směrů a naskytne se vám možnost poznávat nedotčenou krásu východního Tibetu.
V létě nezapomeňte stan, v zimě v Kardze sněží, takže lépe bydlet v hotelu nebo u místních obyvatel.

Máte-li zájem dozvědět se víc o kraji Kardze, zeptejte se na dotibetu@gmail.com.