Leden 2014

Když se řekne Tibet

23. ledna 2014 v 8:58 | Kelsang Lhamo |  Kultura
Když se v Česku řekne "Tibet", hodně lidí si představí buddhistické mnichy, vysoké hory a jaky.

Toto je upravený překlad čínského článku, který představuje základní tibetské pojmy*.

Symboly Tibetu


  1. Země slunce: Tibet to má nejblíže ke Slunci. V Tibetu svítí slunce ročně více než 3000 hodin.
  2. Země úsměvů: Úsměv Tibeťanů dokáže přinést teplo do všech srdcí, které Tibet navštíví.
  3. Potala: I ti, kteří ještě v Tibetu nebyli ji znají. Majestátně se tyčící nad "Svatým městem" symbolizuje naději, protože tu vždycky byla, je a bude.
  4. Džókhang: Jen ti, kteří se před chrámem Džókhang pomodlili mohou s klidným srdcem odejít. Protože to je cíl jejich pouti.
  5. Modlitební mlýnek: Tibeťané jej používají, aby místo nich odříkával modlitby. Zároveň představuje jeden z nejčastěji kupovaných dárků turisty v Tibetu.
  6. Věčné světlo: V Tibetu ve všech klášterech a chrámech i domácnostech září máslové svíce, do kterých věřící přilévají další a další máslo, zatímco se modlí.
  7. Barkor: Stará část města Lhasy, do dnešních dnů poustní místo všech Tibeťanů. Obejít Barkor znamená přijít se pomodlit i k chrámu Džókhang.
  8. Měřit modlitbu vlastním tělem: Modlí se celý den u posvátných míst, nebo jdou z domova do Lhasy. Odříkávají modlitby, každé tři kroky se pokloní a dotknout čelem země. Tak silná je víra Tibeťanů.
  9. Óm mani padmé húm, ཨོཾ་མ་ཎི་པ་དྨེ་ཧཱུྃ། : Nejznámější mantra (modlitba) tibetské buddhismu.
  10. Vadžrajána: Jedna z cest praktikování tibetského buddhismu.
  11. Brahmaputra, Jarlung Cangpo: V údolí řeky Jarlung Cangpo se zrodila tibetská civilizace. Dodnes je v srdci Tibeťanů matkou řek.
  12. Posvátná jezera a hory: Uctívat a modlit se k průzračně modrým jezerům a věčně zasněženým vrcholkům hor je odpradávna zvyk Tibeťanů. Často cestu měří vlastním tělem a desítky kilometrů okolo jezera či hory se modlí několik týdnů.
  13. Gang Rinpočhe, གངས་རིན་པོ་ཆེ། : Nejznámější a nejposvátnější hora, nejen pro Tibeťany. Buddhisté, hinduisté, bönisté i věřící starého křesťanství věří, že Gang Rinpočhe, neboli Kailas (Kailás, Kailáš), je středem světa a vesmíru.
  14. Thangka: Ručně malované obrazy božstev v tibetském buddhismu. Thangky jsou posvátné náboženské předměty, kterým se dostává náležité úcty a visí za oltářem v každé tibetské domácnosti.
  15. Khatag: Posvátná bílá šála, kterou Tibeťané věnují lamovi, či důležitému hostu.
  16. Tibeťané: Podle tibetské legendy národ, který se vyvinul z opic v horách okolo řeky Jarlung Cangpo.
  17. Tibetština: Jazyk tibetského národa, který má vlastní 30 znakové písmo. Foneticky bohatý, v některých oblastech Tibetu tónový, s širokou škálou dialektů.
  18. Tibetská medicína: "Záhadná" věda, praktikovaná v Tibetu po tisíce let, starší než tibetský buddhismus, která si i v dnešní době dokáže poradit s problémy, s kterými si západní medicína neví rady.
  19. Tibetské vonné tyčinky: Neoddělitelná součást tibetského modlitebního oltáře. Jedinečnou vůni "Tibetu" lze cítit i v okolí klášterů a na Barkoru.
  20. Tibetské nože: Tibeťan by bez svého nože nevyšel z domu. V tibetské historii je nůž nejen zbraň, nýbrž i nástroj používaný k jídlu.
  21. Tibetský mastiff: Celosvětově známá a uznávaná rasa tibetského psa, který je spjat se spoustou legend. I dnes chrání stáda a majetek nomádů.
  22. Tibetský oděv: Tradiční tibetský oděv zvaný "čhupa" je velmi teplý a praktický. Do jeho záhybů lze naskládat mnohem víc věcí, než do leckteré větší kabelky. V historii byla čhuba defacto jediným oděvem, vyráběným z ovčí vlny. Dnes se vlněný nosí v zimě a plátěný s vzorkem v létě.
  23. Reinkarnace: Jeden ze základních kamenů buddhismu, který říká, že každá duše se po smrti tělesné schránky převtělí v jinou živou bytost.
  24. Lungta: Pět barev modlitebních vlajek, které lze spatřit na všech postávných vrcholech i u pramenů řek a břehů jezer. Modrá představuje oblohu, bílá mraky, červená oheň, zelená vodu a žlutá půdu. Na vlaječkách jsou napsány mantry a třepotáním ve větru odříkávají za Tibeťany modlitby.
  25. Mani kameny: Hromady tisíců a tisíců kamenů s vyřezanou modlitbou Óm mani padmé húm kupené při stranách cest a u důležitých křižovatek.
  26. Legenda o králi Gesarovi: Jedna z nejpopulárnějších tibetských legend o králi, který byl napůl bůh a napůl člověk, známá především v severním Tibetu - Amdu.
  27. AHN: Akutní horská nemoc je komplex symptomů vyskytujících se u člověka ve vysokých nadmořských výškách. Aneb, až pojedete do Tibetu, nezapomeňte na Paralen.
  28. Džomo langma, ཇོ་མོ་གླང་མ། : Nejvyšší hora na světě, cizincům známá pod názvem Mount Everest. Tibetský název je jménem jednoho z ženských tibetských božstev.
  29. Tibetská antilopa: Druh antilopy žijící na Tibetské náhorní plošině, přitahuje fotoaparáty turistů, ale i lovce, kteří prodávají její kůži na černý trh.
  30. Máslový čaj: Základní tibetský nápoj. Hodně Tibeťanů dokonce nepije ani tolik vody, kolik pije domácího máslového čaje.
  31. Ječmen: Základní zemědělská plodina Tibetu. Druh ječmene, který se přizpůsobil vysokým nadmořským výškám a po tisíciletí poskytuje Tibeťanům základ pro "campu", ale i pro tibetský domácí alkohol.
  32. Campa: Tibetská zpražená ječmenná mouka. Po sklizni se ječmen zbaví slupky, zpraží v pánvi a namele ve vodním mlýnu. Tak získáme campu. Ta potom slouží jako mouka, ale i jako důležitá surovina pro hrudky syrového těsta, které jsou běžnou snídaní v Tibetu. Campa se smíchá s máslem, sušeným sýrem a vodou, někdy černým čajem, podle chuti se přidá cukr.
  33. Sušený sýr: Známý v mnoha kulturách. Staré mléko se vysuší na slunci. Tím se z něj stane tvrdý sušený sýr. Vkaždé části Tibetu vypadá a chutná jinak.
  34. Nebeský pohřeb: Cizinci ne zcela pochopený tibetský pohřební rituál. Poté, co duše opustí tělo, stává se v tibetském světě tělesná schránka nepotřebnou. Jediný způsob jak se ostatků užitečně "zbavit" je, nabídnout je k jídlu. Během nebeského pohřbu odnesou mniši tělo na posvátnou horu, kde tělo rozsekají na kousky. Za chvilku se k místu sletí desítky obrovských supů a dalších ptáků, kteří kusy masa snědí.
  35. Kordřo: Tibetský tradiční způsob tance v kruhu (okolo ohně). Všichni zpívají a do rytmu se točí. Každý kraj, každá vesnice má svoje vlastní tance a písně.
  36. Jak: Jak je odpradávna neoddělitelnou součástí nomádského způsobu života v Tibetu. Tibetský dobytek, původně volně žijící na tibetských pláních, se dnes chová ve stádech až několika stovek kusů. Z jačí kůže se šijí tradiční nomádské černé stany a sušené jačí maso je důležitou potravinou během dlouhých a mrazivých zim.
  37. Tibetská kniha mrtvých, བར་དོ་ཐོས་གྲོལ། : Bardo thödol je jedním ze základních textů tibetského buddhismu.
  38. Songcän Gampo, སྲོང་བཙན་སྒམ་པོ་ : Významný tibetský panovník. Během své vlády dobil významná území včetně čínského hlavního města. Podle legendy, jeho dvě manželky přinesly do Tibetu buddhismus. Songcän Gampo také vyslal učence do Indie, kteří po návratu domů vytvořili tibetské písmo.
  39. Dalajláma, ཏཱ་ལའི་བླ་མ་ : Politický a světský vůdce Tibetu. Titul byl udělen mongolskými vládci v 16. století představenému lamovi v klášteru poblíž Lhasy. Od té doby dnes máme 14. převtělení tohoto lamy.
Stručný výpis symbolů Tibetu, známých míst, osob a předmětů není zdaleka úplný. Těchto 39 bodů však stručně přiblíží svět Tibetu a zároveň představuje základní vědomosti před cestou do Tibetu.

Obrovská Thangka, která se vystavuje při největších tibetských buddhistických svátcích

Lungty na tibetských horách


Supi při hostině


___________________
* v původním článku s názvem 105 symbolů Tibetu (číslo 9. chybí) figuruje velké množství čínských propagačních filmů a tibetských populárních zpěváků či herců, kteří jsou členy KSČ.

Vlakem do Lhasy

17. ledna 2014 v 12:17 | Kelsang Lhamo |  Cestování v Tibetu
Po letech budování se splnil Číňanům sen a konečně spojili Tibet s Čínou i železnicí. První vlaky pro veřejnost dráhy zprovoznili 1.července 2006. Po několika letech provozu lze vlakem do Lhasy přijet z Pekingu, Šanghaje, Kantonu a Chengdu. Další spoje začínají i ve městech Lanzhou a Siling (čínsky Xining), které leží na půli cesty již zmíněných měst.

jízdenka na vlak z Pekingu do Lhasy pro první jízdu 1.července 2006

Stručný jízdní řád vlaků do Lhasy
Číslo vlaku
Odjezd
Příjezd
Čas
km
Jízdenka - sezení
Jízdenka - ležení
Jízdenka - 1.třída
T27
Peking; 20:00
Lhasa; 15:40
43:40
3761
360 RMB
720/742/763 RMB
1144/1186 RMB
T164
Šanghaj; 19:36
Lhasa; 20:15
48:39
4373
402 RMB
793/817/841 RMB
1262/1310 RMB
T222
Chongqing; 20:18
Lhasa; 16:35
44:17
3641
352 RMB
709/730/751 RMB
1123/1165 RMB
T22
Chengdu; 20:45
Lhasa; 16:35
43:50
3360
328 RMB
668/689/709 RMB
1062/1101 RMB
K917
Lanzhou; 12:05
Lhasa; 14:35
26:30
2188
240 RMB
522/535/550 RMB
823/852 RMB
K9801
Siling; 15:05
Lhasa; 14:35
23:30
1960
217 RMB
484/497/511 RMB
768/794 RMB

Hodně lidí se domnívá, že jet do Lhasy vlakem je nejlepší způsob, jak si zvyknout na vysokou nadmořskou výšku. Dává to smysl, pokud vezmeme na vědomí, že Peking, Šanghai i Kanton leží v téměř nulové nadmořské výšce. Vlakem se o dva dny později dostanete do výšky 3490 metrů. Dvoudenní cesta vlakem by mělo být to pravé, aby si člověk zvykl na vysoké nadmořské výšky, nebo ne?

čínská stevardka pózující u vlaku ze Šanghaje do Lhasy

Vlastně ne, není to tak jednoduché...ale nabízí se další dvě možnosti:
  • letět do města Siling (Xining) v severním cípu Tibetu a zde zůstat dva tři dny, zvyknout si, a poté jet vlakem do Lhasy
nebo
  • b) letět do Lhasy a jet vlakem zpět do Číny na konci návštěvy

mapa trati z města Siling (Xining) do Lhasy. Většina vlaků zastavuje i v Golmudu, Nagčhu (Nagqu). Ostatní žluté a zelené stanice jsou nákladní

Tento článek má trochu přiblížit problém tzv. Akutní horské nemoci (AHN) během cestování do Tibetu a rozvést způsoby aklimatizace na výškové podmínky na Náhorní plošině pro turisty.

Proč cesta vlakem není to pravé pro aklimatizaci na vysoké nadmořské výšky?
Cesta vlakem z Pekingu (Šanghaje, Kantonu) trvá přibližně 2dny, ale kolik času z toho trávíte "přizpůsobováním"? Ve zkratce řečeno, ve vlaku strávíte příliš dlouhou dobu ve výškách, které nestojí vůbec za řeč, i ve výškách příliš vysokých na to, aby vám to jakkoliv pomohlo připravit se na 3490 metrů ve Lhase.

Zde stručná tabulka, s kterou to bude jasnější:

Výška n.m.
hodin
Peking
40
0
Lanzhou
1600
17
Siling
2300
20
Golmud
2800
30
Tangla
5072
asi 35
Nagčhu
4400
39
Lhasa
3490
43
* žlutá: normální nadmořská výška, která nikterak nepomáhá si zvykat na vysokou nadmořskou výšku
* zelená: vyšší nadmořská výška, která pomáhá s aklimatizací
* červená: příliš vysoká nadmořská výška

Jinými slovy:
Více jak 2/3 prvního dne ve vlaku se pohybujete pod 1500 metry nad mořem, což zdravým lidem nečiní vůbec žádné potíže, ale hlavně - tělo si na nic nezvyká. Po 20 hodinách se dostáváte na okraj Tibetské náhorní plošiny do výšky více jak 2000 metrů nad mořem. Mezi městem Siling a Golmud vlak začne stoupat. Od Golmudu po průsmyk Tangla vlak stoupá příliš rychle na to, aby si na to lidský metabolismus dokázal zvyknout bez problému. 80% cesty mezi Golmudem a Lhasou leží ve výšce více než 4000 metrů. V nejvyšším bodě se dostanete dokonce o 1500 metrů výše než leží Lhasa.
Klíčem k aklimatizaci je pomalé stoupání, naneštěstí vlak stoupá příliš rychle.


Rick Curtis z Princetonovy univerzity v knize Outdoor Action Guide to High Altitude: Acclimatization and Illnesses doporučuje, "od výšky 3000 metrů vystoupat denně maximálně 300 metrů."
Nejen, že vlak šplhá očividně příliš rychle, než je zdrávo, zároveň se do nejvyšších poloh dostává během druhé noci. Pasažéři díky tomu zažijí ne příliš pohodlný spánek, protože AHN se vyznačuje především nevolností, nespavostí, únavou a slabostí, malátností a nechutí k jídlu. Důležité je ve vysokých nadmořských výškách pít! Protože se ztrácí i pocit žízně, ale bez tekutin se nevolnost a malátnost dostaví ještě snadněji a s větší intenzitou.

Ani já, ani zdroje ze kterých jsem čerpala, nejsme odborníky na AHN. Informace v článku jsou pouze vědomosti, postřehy a doporučení lidí, kteří se pohybují v Tibetu a cestují do Lhasy vlakem.

Vlak do Lhasy, čím je jiný?
Reklamy na vlak do Lhasy slibují, že je v tibetském stylu, většina personálu jsou Tibeťané (během tibetských svátků a konce/začátku školního roku jsou většina cestujících Tibeťané) a podobně. Vlak je ve skutečnosti stejný jako všechny ostatní čínské vlaky. Díky čínským pasažérům se neustále na zemi válí moře odpadků, třídy vagonů jsou také stejné jako jiné vlaky v Číně, akorát za vyšší ceny, v prostoru mezi vagony se stejně jeko v čínských vlacích smí kouřit, jediný nápis v tibetštině je jméno stanice Lhasa a druhé cílové stanice, a nápis "toalety" uvnitř vlaku. Personál byl v prvním roce existence železnice z části tibetský, dnes už byli všichni Tibeťané vyměněni a ani personál ve Lhase na nádraží prodávající jízdenky nomádům, neovládá jediné slovo tibetsky.

zahraniční a čínští turisté ve vagonu s lehátky

Každý čínský vlak má i jídelní vůz. Ve vlaku do Lhasy si můžete v jídelním voze například vybrat "západní" a "čínskou" snídani. Obě dvě varianty se skládají z pár mořských řas, zelí v oleji a misky čínské rozvařené rýže s tofu. "Západní" potom obsahuje navíc skleničku (100ml) čínského nekvalitního mléka (ředěného vodou) a jedno volské oko. "Čínská" varianta má vejce vařené a sklenku převařené vody (převařená voda je k dostání ve všech vagonech zadarmo). "Západní" či "čínská" snídaně se ve vlaku do Lhasy prodává za přibližně 70kč (přepočet na přelomu roku 2013/2014).
Jeden z mála rozdílů oproti vlaku v Číně je, že musíte vyplnit (POUZE) čínsky psaný formulář, ve kterém přejímáte veškerou zodpovědnost za svůj zdravotní stav.

formulář, ve kterém pasažér přebírá zodpovědnost za svůj zdravotní stav. Tento formulář musí vyplňovat i Tibeťané, z nichž někteří pochází z nadmořských výšek okolo 4000 metrů :) formulář navíc existuje pouze v čínštině, takže většina nomádů a cizinců nemá šanci ho přečíst

Ve vlaku jsou instalovány speciální přístroje na vyrovnání tlaku vzduchu?
Vlakové soupravy jezdící do Lhasy mají dva druhy vybavení dodávající kyslík. První zařízení pumpuje kyslík do vlaku během jízdy ve výšce nad 4000 metrů a udržuje hustotu vzduchu na přibližně 25%. Další způsob doplnění kyslíku jsou dýchací masky. Ventily pro dýchací masky jsou u každého sedadla a o masku si můžete zažádat u průvodčího. Vlakové soupravy ale nejsou utěsněny a tlak se tu nevyrovnává (jako například v letadle), jak se tím chlubí čínské propagační materiály.

V článku "High Mix: Oxygen on the Train" na blogu High Road se píše, že pumpovaný vzduch vytváří podmínky porovnatelné s hustotou vzduchu ve Lhase. To potvrzují výpovědi turistů, kteří trpí nespavostí a nevolností během noci ve vlaku, stejně jako by byli první den ve Lhase.

obrovské, leč prázdné nádraží ve Lhase

Pokud stoupání vlakem je příliš rychlé a vlastně vůbec nepomůže aklimatizaci, znamená to, že bych neměl jezdit vlakem?
Ne, to vůbec ne. Znamená to pouze, že pokud hlavní důvod pro jízdu vlakem je aklimatizace, není to vůbec nutné a existují i další způsoby, jak se dostat do Lhasy.

Dalšími způsoby jsou například:

Po příletu do ČLR letět do města Siling (Xining) na okraji Tibetské náhorní plošiny, zůstat zde pár dní a poté cestovat vlakem do Lhasy. Proč?
  • Nadmořská výška Silingu se pohybuje okolo 2300 metrů nad mořem, což pomáhá se zvykáním na vyšší nadmořské výšky. Navíc, pokud máte dostatek času, prozkoumat okolí Silingu určitě není od věci. Siling je město, které od pradávna stojí na hranicích Tibetu, Mongolska a čínské říše, zároveň tudy vedla jedna z cest Hedvábné stezky. Dodnes se tu mísí několik navzájem velmi odlišných kultur, ve městě a jeho okolí stojí jak muslimské mešity, tibetské buddhistické kláštery i taoistické chrámy.
  • Nejzajímavějším důvodem pro jízdu vlakem je samozřejmě výhled z okna. Dvoudenním vlakem z Pekingu (Šanghaje,...) však první den neuvidíte nic tak zajímavého. Až druhý den, po opuštění města Siling se dostáváte na tibetské pastviny. Teprve po Silingu vlak vjíždí na nekonečné tibetské pláně s vysokými zasněženými horami v dálce.
  • Často zmiňovaný Golmud, který leží o pár stovek metrů výš než Siling a logicky by se zdálo, že je vhodnější pro aklimatizaci, vlastně nestojí vůbec za řeč. Město bylo vybudováno před padesáti lety za účelem těžby uhlí, plynu a nerostů na náhorní plošině. Město je typicky čínské, plné šedých paneláků z minulého století, bez jediné historické památky či čehokoliv k vidění. Navíc, cizinci zde mohou bydlet pouze v jediném hotelu, který není žádná výhra, a pro pouhý vstup do města potřebují cizinci speciální povolení.
první, co ve Lhase uvidíte, hned vedle vlakového nádraží, je nový zábavní park postavený pro znuděné turisty, kteří nepřijeli poznávat kulturní památky Tibetu

Letět do Lhasy a jet vlakem zpět do Číny. Proč?
  • Protože se během dvoudenní cesty vlakem stejně nepřizpůsobíte nadmořské výšce ve Lhase, budete trpět nespavostí, bolestí hlavy a dalšími příznaky AHN, a po dlouhé cestě přijedete do Lhasy stejně unavení. Proto spousta lidí volí stejný způsob dopravy, jako dřív, když železnice ještě nebyla v provozu. Letět do Lhasy a potom si dva, tři dny na Lhasu zvykat.
  • Vždy je jednodušší koupit letenku než jízdenku.
  • Během turistické sezony v letních měsících jsou vlaky beznadějně vyprodané pro čínské zájezdy, takže ceny letenek dokonce klesají na srovnatelné ceny jako jízdenky.
Ať už zvolíte jakoukoliv variantu a do/ze Lhasy pojedete jakýmkoliv prostředkem, pobyt ve vysoké nadmořské výšce konzultujte se svým lékařem.

Většině turistů pomůže prášek proti bolesti hlavy a mohou si užívat Lhasu od prvního do posledního dne (přestože běh do schodů je stále disciplína jen pro Tibeťany).

Objevily se ale i případy úmrtí ve vlaku, resp. krátce po příjezdu do Lhasy. Procento takto postižených osob je ale naprosto mizivé (méně než 0,000001%) a většinou se ukáže, že už před nastoupením do vlaku měli zdravotní potíže.

V současné době se připravují velkolepé oslavy otevření dalšího úseku železnice v Tibetu. Posledních několik let se buduje trať mezi Lhasou a Žikatce (Shikatse), které leží přibližně 240km západně od hlavního tibetského města. Slavnostní otevření nejspíš připadne na jeden z čínských státních svátků - založení ČLR, založení KSČ či výročí "osvobození" Tibetu.

________________________________________________
Většinu textu jsem čerpala z článku Tibet Train